Když ty, tak já taky 3.

7. února 2008 v 13:41 | ss |  Frerard
Frank
Všem jednotkám jsem řekl, aby jenom čekali, až jim dám znamení. Nebudeme všechno hrotit, doku nevíme jistě že ten kluk chce doopravdy skočit. Nejhlavnější je navázat s nim kontakt, zjistit na čem mu záleží a na tom pak zakládat. Když to nepůjde, musí nastoupit hasiči. V pohodě jsem se ním dal do řeči. V životě to fakt neměl jednoduchý, snad jsem ho začal i litovat. Vypadalo to tak, že mu na ničem ani nezáleží. Nevěděl, že tam nejsem jen náhodou, ale pracovně. To by se mi nejspíš vysmál do obličeje, že není žádnej cvok a psychologa nepotřebuje. Párkrát se mi to stalo, neriskoval jsem aby se to opakovalo.
Když už jsme tam nějakou tu dobu kecali, poznal jsem, že bychom mohli být dvojčata. Vždyť on mi byl tak podobný!
,,Víš…já sem celkem často chodím. Strašně rád pozoruju všechno kolem." Odpověděl jsem mu na otázku, co tu vlastně dělám. ,,To já taky. Dokážu tu být hodiny." Pousmál se. Vypadal docela jinak, než před chvílí. Připadalo mi, jakoby se na mě teď díval jiným pohledem, avšak nedalo se říct, že by se mi to nezamlouvalo. Právě naopak. ,,Není ironický, že chci skončit život zrovna na místě, kde jsem pořád a cítím se tam nejlíp?" upřel na mě zelené oči. ,,To je, ale není sobecký, že kdyby ses rozhodl skočit, už to nebude to klidné a přívětivé místo, kam chodím nejradši? I svou krásu ztratí. To bys byl schopný tenhle ráj poskvrnit tak zoufalým činem?" vítr mi navál pramínky vlasů do obličeje. Chtěl jsem je odhrnout, ale přitom jsem rukou zavadil o tu jeho. Bylo to, jako by se ve mně hromadily pěnové bublinky. Neodpověděl.
Dostal jsem nápad. Rukou jsem zalovil v kapse, z níž jsem vytáhl mobil. ,,Co chceš dělat?" zeptal se trochu vystrašeně. ,,Uvidíš." Mrkl jsem na něj. ,,Jak se jmenuje tvůj brácha ?" vyťukal jsem číslo. ,,Michael James Way." vyhrkl a to už jsem vytáčel.
,,Nazdar Georgi, prosimtě byl bys tak hodnej a vypátral kde bydlí Michael Way?" Pootočil jsem hlavu a sledoval jak se prázdný výraz v Gerardově tváři mění na úžas. Chvíli jsem čekal. ,,Jo jasně. Díky moc." Zavěsil jsem a podíval jsem se na mého spolusedícího, který byl plný očekávání. ,,Tvůj brácha je u pěstounů asi čtyřicet kiláků odsud. Jestli chceš, můžu tě tam vzít." Začal jsem si hladit celé zmravenčené, promrzlé nohy. ,,Fakt?" otevřel pusu a přikryl si jí rukou. Přikývl jsem s úsměvem na rtech. Najednou jsem zpozoroval podivný výraz na jeho tváři. ,,Já…nevím jak ti poděkovat." Vydechl. ,,To je dobrý." Mrknul jsem a loudavým pohybem jsem seskočil ze zídky.
Gerard
Úžasný. Uvidím konečně Mikeyho. Určitě si na mě nevzpomene, ale už se nemůžu dočkat. Toho Franka mi přineslo samo nebe. Slezl ze zdi. Hrozně mě bolely nohy od toho posedávání a byly trochu ztuhlé. Neomaleně jsem se otočil a stoupl na zídku. Zatočila se mi hlava. ,,Dobrý?" zeptal se Frank pochybovačně. ,,Jo, v poh…" ani jsem se nenadechl a už jsem visel nad sklálou. Podklouzla mi noha na zledovatělém kameni. ,,Drž se!" křikl a vrhl se na zídku. Chytil mě za jednu ruku. ,,Až řeknu teď, pustíš se tou druhou a podáš mi jí." To se řekne snadno. Vyseli jste někdy na jedný ruce a pak jí měli pustit?
Jak ironický, pomyslel jsem si. Před pár hodinami jsem chtěl sám skočit a teď se snažím o opak. Snažil jsem se vyškrábat nahoru. ,,Ne-nejde to." Zaúpěl jsem, snažíce se zachytit nohou o nějakou nerovnost. ,,Mrznou mi ruce." Řekl jsem s námahou a začal cvakat zuby. ,,To dokážeš Gee, jasný? Musíš se setkat s Mikeym. Mysli na to." Povzbuzoval mě Frank. Jak řekl mý jméno, zahřálo mě u srdce. Stále mi něco povídal. ,,Ře - řekni mu že jsem na něj myslel jo?" vážně jsem zaklonil hlavu, abych na něho viděl. ,,Ne..to ne! Dostanu tě odsud!" zatvářil se vylekaně, z toho co jsem řekl.
Frank
Snažil se vysoukat se nahoru, ale už mu ubývaly síly. Abych řekl pravdu - mě taky. Zcela jsem zapomněl, že tu nejsme zdaleka samy, ale pár desítek metrů na mě čekají hasiči, kteří jsou připravení zasáhnout. Když jsem si na ně vzpomněl, bylo pozdě. Držel jsem ho už za obě ruce a nemohl jsem sáhnout pro vysílačku. ,,Franku…nikomu na mě nikdy nezáleželo jako teď tobě. Děkuju." Hlesl Gerard a hlavu zmoženě položil na povrch chladné zítky, která mě studila na rukách a na břichu. Jeho slova mi dodala sílu, kterou jsem vynaložil na to, abych nohy zapřel do konce zdi, která stála na pevné zemi a silně jsem zatáhl. Zavřel jsem oči.
Spadl jsem na záda. ,,Uf." Ulevilo se mi. Chvíli jsem tam ležel, než mi došlo, že tam ležím sám. Rozhlížel jsem se kolem, nikde nikdo. ,,Ne. Ne prosím ne." Zaskučel jsem a rozběhl se ke zdi. Podíval jsem se přes okraj. Dost hluboko podemnou leželo něco černého. Dal jsem obličej do dlaní. ,,Já ho zabil. Já jsem ho zabil." Šeptal jsem a narážel hlavou do stromu vedle mě. Někdo mě zezadu obejmul a já cítil dech na mém krku. Hasičům už to nejspíš došlo. Chtěj mě uklidnit. ,,Nechte mě. Zabil jsem ho." Zakřičel jsem. ,,Nezabil." Otočil jsem se a chtěl jsem něco namítnout. Já přece vím že je to jenom kvůli mně. Kdybych včas zavolal o posilu tak by se nic nestalo.
Byl to Gerard. Přitáhl jsem ho k sobě ještě pevněji. ,,Díky." Řekl mi do vlasů a položil mi svou hlavu na rameno. Zamlkle jsem tam seděl, neschopen jediného slova.
,,Gee…já se - se bál..o tebe." Zakoktal jsem, ale nejspíš mě chápal. Vzal mou hlavu do dlaní a podíval se mi přímo do očí. Naklonil jsem se k němu blíž. Díval jsem se na svůj vlasní odraz v jeho očích. Byli jsme u sebe ještě blíž.
Ucítil jsem jednu jeho ruku na zádech. Přejížděl mi s ní od krku až dolů. Naše nosy se dotýkaly. Zkousl jsem si dolní ret, hned na to mi začalo cukat v koutku. Všiml jsem si, že se tomu pousmál. Zavřel oči, setinu vteřiny na to, i já. Pootevřel jsem rty a ucítil jsem na nich ty jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 7. února 2008 v 14:07 | Reagovat

já-já... áách je to naozaj krásne... jednotku dvojku som nečítala, tak som išla najprv na to a poviem ti že... je ti fakt také..pekné

2 Anique Anique | Web | 7. února 2008 v 14:34 | Reagovat

juuuj,to muselo být romantický na tý vysoký zdi...krásné,krásné,krásné:)

3 pájina pájina | Web | 7. února 2008 v 17:01 | Reagovat

tyo já se lekla že skočil.. nádhera

4 Frankovka Frankovka | 7. února 2008 v 22:01 | Reagovat

ježiši já se strašně lekla...... takový šoky mi nesníš dělat!!!!...=)

5 XDXD XDXD | Web | 25. února 2008 v 9:27 | Reagovat

Aaaaaaa sem zdenervovanaaa xD.. Bože take krásnééé xD..

6 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 31. července 2008 v 9:44 | Reagovat

jéééé, to je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama